Koníčková

Naše zvířátka

KONĚ

Naše mladá kobylka je pěkně rozmazlená a přítulná, když něco dělám u koní, třeba je čistím, nebo uklízím homolky. Stará kobyla Jívka se někde uklidí na stranu, mladá, ta ne, ta se zrovna postaví tam, kde musím určitě něco dělat a překáží. Nejvíc starostí má, když si zapomenu párátko v puse a trčí mi z pusy. To se přimáčkne až na mé tělo a začne očichávat v mé tváři a zkoumá, co to ta moje panička má? Nevím, co by dělala na cigaretu ? Někdy se chová vyzývavě, chce si hrát, dělá všechno pro to, abych si jí všimla. Dívá se provokativně do obličeje, očichává mě přímo v obličeji v očích rošťácký kukuč, uši nastražené. To se nedá si s ní nepohrát, chová se jako malé dítě. Jindy se zase šikovně přitočí a začne mě namačkávat na zeď nebo plot. Nemá v úmyslu kopnout, ale dělá ji dobře provokovat. Snažím se ji vyhnout pokud to jde, ale jen se hlasitě ozvu a naznačím hrozbu, vyhlásí smír a odejde. Je si vědoma, že mě musí respektovat. Taky se stalo, že mého muže nakopla, protože ji nedal z košíku ukousnout seno. Na tohle si dávám moc velký pozor, je to provokatérka. Také hrátky na honěnou se psem Džánem, to je pohled. Kolikrát je mladá tak rozdováděná, že Džán už neví kudy, kam před ní utéct.
Jindy tak rozblázní svou mámu Jívku, že obě běhají jako třeštidla, stará se někde zastaví u ohrady a začne kozlovat. To se naskytne božský pohled. Jívka je máma, ale mladá Jiskra to je takové zlobivé dítě, které se klidně po ní ožene a naznačí zlobu. Pokud nejsou zapřažené, nepletu se jim do těchto problému. Taky jsem zažila u Jiskry opravdu divokou říji. Zrovna přišly do stáje, mladou jsem ještě nestihla uvázat. Mladá se vyšvihla zezadu na mámu, překvapeně jsem koukala jak předvádí hřebce.Jívka se snažila uhnout, nebylo kam. Vzala jsem lopatu a bylo nutné je rozdělit, třeba po zlém lopatovou metodou. Pokud mají říji, tak si ji vyvolávají spolu, Jívka prožívá vše v klidu. Jiskra je ještě takový nevycválaný fracek. Jen co se zapřáhne, tak jí ty roupy přejdou.

PSI

To je zase o něčem jiném. Mladý pes Džán má letos už 2 roky. Uběhlo to jako voda. Je z něj pěkný, střední, kompaktní pes. Má v sobě honácké vlastnosti, pokud by se cvičil, osvědčil by se. Výchova? Co u mě znamená vychovat psa? Musím přiznat, že nevychovávám, spoléhám na jeho inteligenci. Potřebuji, aby mě pes poslechl hlavně POJĎ SEM, ZŮSTAŇ. Opravdu velice často jezdíme přírodou, pokud před námi vyběhne srnčí, vždy poslechne na první zavolání " pocem ". Velice rád, pokud ho někdo chce pohladit, chňapne po hladící ruce. Jeden pejskař nám vysvětlil, že nevěří lidem. Pokud stihnu, každého varuji, nehladit. Když jsme na výjezdu v cizím prostředí nehne se od vozu, pro svůj klid ho na noc vážu na vodítko pod vůz. Jako štěně byl napaden vlčákem a buldokem, pamatuje si to. Snaží se okamžitě bránit, pokud je jen maličký náznak agrese. Máme doma ještě starého jezevčíka Bena, který se mnou ujel velice mnoho kilometrů. Dožívá se úctyhodného stáří, je mu 13,5 roků. Již jednou měl problém s páteří, pomohli jsme mu tuto svízel překonat. Teď už s koňským spřežením nejezdí, užívá si zaslouženého důchodu doma. Je hluchý, někdy mi připadá, že je mimo, pospává, potom má hubu celou pomačkanou. I v jeho věku má stále hlad, běda, kdyby jeden dostal a druhý ne. Rozdíl mezi nimi je velký, Ben byl vždy klidný, mírný. Pokud jsem potřebovala Bena dát dolů z vozu, muselo se zastavit sundat ho na zem, obráceně zase při nandání. Mladého není potřeba zvedat ani zastavovat, stačí jen říci " dolů - nahorů ", sám si naskočí a vyskočí i při jízdě. Teď v zimním čase je často necháváme ve verandě, Ben leží v klidu, ale ta veš Džán, dovede udělat z každého hadru cucky. Prostě se nudí, potřebuje něco dělat, být zaměstnán. Největší hrůzu z něj mají slepice, neublíží jim, jen si s nimi chce hrát. Máme 5 slepiček, on si vybral jednu kterou miluje. Chytne ji za krk a tahá jí, nebo žužlá a slepice mu to dovolí. Musíme si je hlídat, možná by je užužlal. Večer při zavírání slepic musí Džán dělat kontrolu v kurníku. To si nenechá ujít, sedí přede dveřmi a čeká až otevřu kurník. Jakmile vlítne do kurníku slepice musí být už na bidýlku, on si sedne pod bidýlka a velice toužebně a dlouho se dívá na ně, asi je počítá. Na Silvestra musel být doma bylo to pro něj drama, schoval se až do záchodku. Nejvíc legrace z něj měly naše vnučky, když šly na záchod, to by jím strachy nejraději vlezl do klína. Starý Ben všechno ignoroval, asi to moc nevnímal a v klidu ležel a užíval si tepla.

KOČKA

Naše kočička je nalezenec z roku 1994. Podle všeho je pozdní vrh, protože je maličká, říkáme ji Číčo. Přišla k nám týden před Vánoci. Víme jen, že ji vyhodili z pražského auta do křoví, byla zvyklá na malé děti. Je to velká myšařka, ale i velká lenoška. S Benem se mají rádi, mohou i vedle sebe spát, ale s Džánem se chovají jako pes a kočka. Džán ji nenapadá ve zlém, jen si chce čichnout a líznout, trochu se pomazlit. Číča se umí o sebe postarat, zatne pěstičku a dává pohlavky s hlasitým varováním. Ještě v mladém věku přišla o velký přední zub, nevadí jí to, klidně se pustí do boje s větším úlovkem. Teď v zimě si užívá tepla domova, ale na noc musí ven, nedá se nic dělat, na seníku má svůj pelíšek.

Tak vidíte, naše zvířátka se mají u nás dobře.