Koníčková

Hubert v Martínkovicích 1.10.2011

Jako vždy mám v plánu jet do Martínkovic na Huberta. Naše vnučka Maruška je celá natěšená, že pojede také, je to její první Hubert. Máme domluveno, že v pátek hned po škole jí i její sestru Adélku vyzvedne děda ze školy a školky. Musíme dost spěchat, je podzim a tma nastává dřív než v létě. Cesta pod horami lesem je celkem dobrá, vždy před kritickým úsekem varuji Marušku, že se musí dobře držet, aby nevypadla. Pes Džán vesele pobíhá kolem a vyštěkává na kobylky. Dojíždíme do Božanova v pohodě, chvíli to trvá, než vyvětráme srub, všechno poklidíme, koně obstaráme a je tma. Honem se najíme a snažím se nahnat kobylky do ohrady, nedaří se mi to. Je nutné aspoň to dítě dostat do postele. Asi pro Marušku byla ta jízda trochu víc namáhavá, než jsem se nadála, usnula jako kotě. Já už byla také dost unavená, jen mladá ne a ne jít do ohrady. Je nutné starou na chvíli uvázat a mladou doslova natlačit do ohrady. Svoboda je svoboda, nezajímá jí, že má vše nachystané. Druhý den, v sobotu, honem brzy ráno nakrmit, vyčistit, není mnoho času pro nás samotné. Jedeme načas, jsme u Chaty pod Korunou právě ke startu. Tentokrát vozáků není mnoho, je nás jen 5, zato sedlových je asi 25. Maruška má mnoho otázek, je to zvídavé a šikovné dítě. Start na sebe nedá dlouho čekat. V úvodu jízdy je pro některé vozy těžší cesta. První jede pan Gaisler se svým těžkým spřežením, je slyšet ječení a výskání. Taky se musíme smát, jak se vůz naklání a kroutí, tak tak, že se neodřou o strom. Pak už jde vše, jak má být. Já musím své koníky opravdu dost držet, brzdit, brzdit, chtějí utíkat a závodit s jinými koňmi. Oklikou se dostáváme na kolbiště, mezitím mají sedloví koně několik závodů. Najednou velké křupnutí, praskla zadní brzda, byla hodně namáhaná. Okamžitě mám pomoc, mladý Žoček mi ochotně spravuje brzdu, bez strachu mohu dál jezdit po kopcích. Přijel taky muž i s druhou vnučkou, hned se usadila na kozlíku. Nemohu mít obě děti vedle sebe na dlouhou dobu, mám velkou zodpovědnost na silnici a děti se handrkují. Vyjíždíme zpět k Chatě pod Korunou, zdržíme se jen chvíli a jedeme zase do srubu. „Maruško, už víš, co znamená jet Huberta?“ Velmi se snaží mi pomáhat u koní. Má velkou radost ze všeho, když se podaří něco bez problému udělat správně. Večer opět vyčerpaná mi říká: „ Babi, řekni mi nějakou pohádku ". Jen co se malinko nachystám, spí jako v ráji. Žádná televize, žádné video, jen zdravý pohyb na čerstvém vzduchu a mnoho nových zážitků. Brzy ráno opět nakrmit koníky, vše uspořádat ve srubu a po snídani se můžeme vydat zpět domů do Pěkova. Mám takový dojem, že Maruška má toho drkotání a klepání na povoze dost. Na chvilku jí to bude stačit….

Odkaz na fotky paní Tučkové:   http://cvalem.rajce.idnes.cz/Martinkovicky_Hubert_1.10.2011/#