Koníčková

Jarní vyjížďka Martínkovice 2011

Dost času trávím na svém panství v Božanově, to je můj srub a louky okolo. Taky se blíží první jarní vyjížďka v Martinkovicích. Moc se mi chtělo někde si vyjet, ale bylo a stále je co dělat. Tak aspoň se setkám s koňáky a možná se něco nového dozvím. Minulý rok jsem ke svým 60tinám dostala novou bryčku, tak se s ní musím ukázat a trochu jí zajet a vyzkoušet. Dobře se s tou novou věcičkou jezdí. Po pár kilometrech už vím co si můžu dovolit. Kobylky ji za sebou ani nepociťují. Muž má obavu, zda pojedu tím hlubokým úvozem? Samozřejmě se vydávám obvyklou cestou - necestou pod horami. Cesta probíhá bezproblémově až do cíle. Tam pro změnu zjišťuji, že nemám klíč od srubu. Co teď? Píšu SMS mužíčkovi, jsem rozhodnutá přespat v nově vybudované kůlničce, vždyť jsem holka do nepohody. V klidu si čtu knížku a za sebou slyším zvuk auta. No, a je to v suchu, muž jede i s klíčem. Ještě jsme stihli zapasovat dveře do kůlničky a můžu se v klidu uložit do své postýlky. V sobotu brzy ráno dávám koníky na pastvu, sama mám dost práce si vše nachystat. Mám se ještě stavit pro Marušku, která pojede na své malé huculce. Tak, a je vše tak, jak má být, Maruška i s kobylkou už na nás čekají, kousek před námi jede taky Miloš s povozem a sedlový kůň. Jedu raději dál od nich, obě kobylky mají říji. Mladá Jiskra je v takové ráži, v jaké jsem ji ještě nepoznala. Asi už dospívá, je jí 5 let. Velšáci jsou dlouhověcí koně, dospívají v 6 letech, to se uzavírá doba růstu a zrání. Takže naše dozrávačka se nechává slyšet i vidět. Všímám si, že Petr Žoček, který je organizátor této vyjížďky, nemá kde sedět. Okamžitě na něj volám, že se může posadit u mě, mám místo. Tenhle nápad byl zištný, protože tím je pro mě výhoda jet jako vedoucí jízdy. Kdykoliv jedu v koloně, mám problémy udržet kobylky v pomalém tempu, jsou dychtivé se měřit s ostatními, brzdím a brzdím. Těžcí koně jdou pomalejším tempem, zato tihle skřeti si myslí, my vám ukážeme, nožky jim jenom hrají. P. Žoček je jako na pérko, není chvíli v klidu. Na konci vyjížďky se ho ptám, zda jely kobylky dobře ?? O TOM NENÍ POCHYB, byla jeho odpověď. Myslím si, že se nemám za co stydět, na vozíku jsme byli čtyři dospělí a pes. Kobylky jely bez problému v terénu, zrovna tak vesnicí. Po dojetí k chatě pod Korunou, nechávám kobylky trochu odpočnout a zanedlouho se pakujeme a jedeme zpět do Božanova. U srubu si dostatečně odpočíváme po svém. Muž a dcera jsou motorizovaní, ti se ještě chvíli zdržují. V úterý jedu domů do Pěkova, ale už zase mám v plánu si udělat další výlet.......