Koníčková

Mít svůj sen- hledá se pohodová parťačka

Každý má mít svůj sen, pro ten sen je třeba taky něco udělat. I já jsem si začala svůj sen plnit a chtěla bych se o svém snu se všemi podělit. Je mi 61 roků a jsem invalidní. Na jaře roku 2004 jsem si koupila malou ponyčku Jívku a začala jezdit na výlety s koňským povozem. Teď už mám i její 5 letou dceru Jiskru. Dokonce v roce 2007 jsem s kobylkou Jívkou s povozem příhraničím objela celou naší republiku, 2000 km, za necelé 4 měsíce. Mám první koňský rekord u nás, který je zanesen v Knize rekordů u Agentury Dobrý den Pelhřimov. Není jednoduché jezdit s koníky v silničním provoze. Mnoho řidičů je bezohledných a neberou ohled na živé zvíře. Někdy budíme velké překvapení a mnoho úsměvů, prý je to pěkný pohled na takové spřežení. Nejednou jsem slyšela slova " to je ale pěkná pára ", i když jsou to poníci. Je to nádherný pocit takhle si jezdit. Někdy potřebuji, jak já tomu říkám " třetí ruku ". Jsme soběstační, přeci ale na našich výpravách jsem zranitelná a sama. Je to práce se zvířaty, není možné je odstavit jako kolo, nebo auto. Mnoho žen jezdí v sedle, málo která na kozlíku jako já. Možná se najde další pohodová baba, která má dost odvahy na takovéto cestování se mnou. Vše o mém koňském putování najdete na www.konickova.estranky.cz a www.konickova2.estranky.cz 
Všechny zdravím a přeji dobrý a pevný krok, Rejchrtová Irena

dovětek pro redakci:

Vážená redakce, doufám že toto moje psaní nevypadá jako inzerát, ale opravdu hledám parťačku pro své koňské putování. Pokoušela jsem se s někým seznámit. Jsem asi zvláštní putovník. Je třeba mnoho vůle a odvahy, která se odvděčí jedinečnými zážitky a vzpomínkami. Možná bych si s někým od vás mohla o mém putování popovídat a presentovat pro širší veřejnost. Určitě to je zajímavost.