Koníčková

Broumovsko+ Polsko- výlet s Maruškou- srpen 2012

13. 8. Prázdniny jsou v plném proudu. Slíbila jsem naší vnučce, že pojede se mnou na koňský výlet. Vše s její pilnou pomoci máme na voze. Maruška se moc a moc těší, je to její druhé putování se mnou. Ráno v klidu po snídani vyjíždíme, na silnici je klid, přes Pěkov je objížďka. Projíždíme Polici n. Metují směr Bělý a stavujeme se v kravíně u známé, která chová také koně, nikdo není doma, tak jedeme dál přes Machov do Machovské Lhoty. Ve Lhotě zaparkuji své oře na louce pod Sauerovýma, je posečená, žádnou škodu nenaděláme. Maruška okamžitě bere kolíky a snaží se je zatlouct. Pro Jívku není problém, ale pro Jiskru mám speciálně dlouhý kolík, nemá takovou sílu ho zatlouct, jdu pomoci. V poklidu si děláme večeři, čas od času se někdo zastaví na kus řeči. Také nějací cyklisté se vyptávají na to naše putování, zajímá je to. Ptám se, zda neví o nějaké Amazonce, co by jela se mnou, prý takovou mají v rodině, ale zrovna sedí v Praze na letišti a letí do Kanady. Když si vzpomenu na naše mládí, co bylo dříve těch trampů a čundráků, kde ti všichni jsou, ptám se? No přeci v paneláku na gauči u televize. Asi to tak bude. Zajdu k Sauerom říci, že jsme se tady utábořili na noc a zítra jedeme přes hory do Božanova. Pro jistotu se ještě poptávám na kvalitu cesty. Nic moc, prý to je na převrácení. Co teď? Prý ať jedu přes Polsko. Jó, přes Polsko, to mi je věc, nemáme pojištění, vnučka nemá pas. Babo raď. Nojo a baba si musí zase poradit sama. Večer jdeme na polskou stranu na výzvědy, kudy se dát? U chaty se ptám, asi rekreantů, jak a zda se dá dojet do Božanova? Áno, jest možno, ale je to moc velké stoupání a serpentiny, dostáváme odpověď. Asi nám nic jiného nezbude, než se vrátit až na Slavný, nebo to risknout přes Polsko. Někdy je risk zisk, tak to zkusím, ještě si beru kontakt na pana Sauera, co kdyby... Noc je docela chladná, prý kolem 4°C, nevadí, máme teplé spacáky.
14. 8. Brzy ráno se potichu vysoukám z vozu a jdu dát koně na pastvu. Jen se otočím s kobylkami na louce, překvapí mě Maruška, utíká ke mně a chce mi pomoci. "Honem do vozu, je zima a moc brzy, zalez si a ještě jeden veršík máš před sebou", říkám jí. Já lezu za ní a opravdu obě usínáme, až do osmi si schrupneme, to už nás sluníčko tahá z vozu ven a Jiskra ječí, že ji trápí muchničky, je jich tu v dolíku plno. Chystám snídani, něco pro malou na svačinku pro dlouhou chvíli, taky jsme dostaly koláč s ostružinami, jen jsem si kousla, Maruška se postarala o zbytek. Paní Sauerová se vydává k nám, prý jak se nám spalo a jestli nám nebyla zima. Dobře, jsme připravené, jen si natočíme vodu a jedeme přes Polsko. Poděkujeme a doufáme ve šťastnou cestu. Maruška postrojuje Jívku, já Jiskru, vše překontroluji a můžeme vyjet, další den může začít. Výjezd je trochu příkrý a mokrý, kobylkám se smekají nožky, couvnu, otočím vůz jiným směrem a vůz je na silnici. Na směrníku Karlow do kopce serpentinami a špatnou silnicí 5 km. Jdu vedle vozu stále do kopečka, opravdu, cesta je špatná, ale pro koňský povoz dobrá. Pes Džán běhá kolem nás, žádné auto nás nemíjí. Jsou tu hrozně prudké stráně, les je jako prales, všechno, co spadne, zůstává na místě. Marušce říkám: "Podívej se támhle a támhle, to je nádhera, to je zajímavé." V devíti letech asi není moc zájmu o nějakou přírodní krásu. Konečně jsme na vrcholu a silnice se začíná trochu svažovat na druhou stranu, nasedám. Potkáváme lesního dělníka, ptám se na cestu, jestli jsme správně. Prý má doma také koně, ale velké a obdivuje naše poníky. "Babí, a proč ten pán nemá žádné zuby?" Vysvětluji, že někteří lidé si raději koupí cigarety než si nechat spravit zuby. Projíždíme Karlowem, je to opravdu nádherný kout, vysoké skály jsou jako na dlani. Všude jsou vyhrazená parkoviště pro auta. Stále nás míjí auta s odznakem CHKO, neradno parkovat mimo vyhrazený prostor. Lidí je všude plno, fotí si nás, mávají nám, někteří jsou tak překvapeni, že zapomenou na vše. Začínáme klesat do Radkowa, prudké klesání v serpentinách je 7 km. Projíždíme přímo pod lomem na pískovec, impozantní pohled. Konečně vidím tento lom z jiné strany, než od nás z Božanova. Vjíždíme do Radkowa, hned na začátku obce je závod na zpracování tohoto pískovce, po kolejích se kámen přesune, kam je třeba a co z něj bude vyrobeno, obklad na dům, na hřbitov, socha, schody, dlažba....Až na samém konci ohrady je vystavena socha medvědice s medvídětem v náručí, je to hezká socha. Projíždíme dál tímto nádherným krajem, vidíme také skupinu koní. Je tu vybudované krásné rekreační středisko, velký čistý rybník, pláže na slunění, chatky, restaurace, vše, co je k dovolené a volnému času třeba. Začínám být spokojená, napětí povoluje, protože se blížíme k státní hranici a domů. Jen projedeme závorou na samé hranici, vítězoslavně volám HURÁ, HURÁ, jsme doma a v pořádku. Kobylky už jistě vědí, kde jsme, jen přijedeme pod Červený kopec, nasadí tempo a zvolní až na samém vršku, pak spokojeně docválají vesnicí až k našemu srubu. Jsme doma, tedy jako doma, kobylky nechám na volno, jen s ohlávkami na louce. Spokojeně se vyválejí, napasou a večer v klidu do ohrady a spát. My zatím vyvětráme srub, vše nanosíme dovnitř, večeře a zanedlouho taky do hajan. To byl den - napětí, krása a obdiv k přírodě, moc se mi to vše líbilo, Maruška byla taky spokojená. Ten risk stál za to. Dvě noci tady přespíme, odpočneme si a další den vyrazíme zpět do Pěkova. Mezitím se mi ohlásila redaktorka z rádia Hradec Králové, prý se sejdeme někde na cestě. Domlouváme si sraz na silnici nad Pěkovem. Silnice mezi Broumovem a Pěkovem je uzavřená, cestovní vůz je vysoký a nerada bych si ho otrhala, jedu přímo po silnici. Hned jsem odchycená a přísná paní mi zakazuje projet, nevadí, projedu lesem. Už několik let tudy nejezdím, trochu si popletu cestu a je nutné couvání mezi stromy. Nedá se nic dělat, někdy musí být použita lidská síla, vezmu zadek vozu a pomalu ho nadzvednu a odsouvám. Moje nohy dostávají zabrat, bude bolest. Maruška musí běžet za vozem, protože to je velmi nebezpečná jízda lesním terénem. Konečně dosahujeme na Pasách vrcholu a redaktorka už na nás čeká. Vítáme se jako staré známé. "Maruško, prosím, vlez si do vozu, paní redaktorka si sedne vedle mě a pojedeme domů." Paní redaktorka, to je takový malý kulatý špalíček a má dost práce se vyšplhat na kozlík. Džánovi se to moc nelíbí, trochu paní redaktorce okusuje paty, přehodím ho o kousek dál a je klid. Kobylky jedou domů klidným poklusem a my si povídáme o našem koňském cestování......

Povídání o našem cestování vysílané na radiu ČRo HK: http://www.rozhlas.cz/hradec/zpravy/_zprava/1105377

FOTKY:http://hofina31.rajce.idnes.cz/Broumovsko_Polsko-_vylet_s_Maruskou-_srpen_2012/