Jarní trampoty 2011
Jarní trampoty
Obdržela jsem rehabilitační pobyt v Žacléři v Podkrkonoší. V žacléřské knihovně jsme uspořádali povídání o mých koňských výjezdech. Na konci povídání mi přišel podat ruku také místní obyvatel, pan Kohout, který absolvoval závod psích spřežení ve Finsku. Doslova mi řekl: „Přesně vám rozumím, doslova chápu vaše pocity únavy, dovedu se vžít do všech zážitků, vím o čem mluvíte a přeji vám další krásné zážitky.“ Po několika dnech mě potkává další místní pán a říká mi: „To jste si nemohla pořídit pohodlnější vybavení pro tohle ježdění?“ Takže, co člověk, to názor.
Předjaří se hlásí ze všech stran, sluníčko svítí jako o život, sníh se pomalu ztrácí ze strání. Mám velkou touhu si s kobylkami vyjet, ale jsem po rehabilitačním léčení, musím opatrně. Prosím svého muže o pomoc, necítím se na sólo jízdu. Ráno je ještě utuhlo, v noci bylo asi - 7°C chladno. Kobylky jsou jako na pérko, plné síly a elánu. Je třeba obě řádně vyčistit, každý den jsou vyválené, obalené blátem jako řízky v trojobalu. V klidu se nechají postrojit, zapřáhnout, stačí jen vyjet. Jakmile vyjedeme na silnici, hned se dávají do mírného klusu. Pěkovem se proženeme a zamíříme na Hony, dále na louky. Vidíme čápa černého, jak se prolétává nad lesy, že mu není zima? Dokonce i špačci přilétli a hledají něco do zobáčku. Pes Džán je ve svém živlu, vesele pobíhá kolem povozu. Je to nádherná cesta, vítr nám fičí kolem uší, ruce zebou, ale to necítíme, hlavně, že jsme venku. Místy jsou na cestě ledové koráby, kobylky jdou opatrně. Máma Jívka se brzo opotí, je chlupatá jako lední medvěd. Spokojenost je na všech stranách. Kobylky se domů vrací jako dámy. Za odměnu dostanou koš dobrého sena a přikryjí se dekou, aby nenastydly. Den je nádherně vydařený.
Je nutné jet ke kováři, kobylky mají za zimu kopyta dost přerostlá. Muž vyřizuje návštěvu u pana kováře do Vernéřovic. Nevím, jak to ti mužští mohli spolu domluvit, musíme jet brzo ráno, jsme objednaní na 9 hod. ranní. Ráno se budíme oba dost brzo, je třeba nakrmit koníky. O půl osmé už vyjíždíme, venku je -10°C mrazu, těch 8 km nám dobře ujíždí. Ráno, než vyjde slunce, je zima nejhorší, ale dnes je opravdu kosa. Mám thermo kalhoty a pod nimi ještě tepláky, navrstvené zimní bundy, teplé boty. Kobylky jsou v pohodě, ale dnes kováře nechtějí poslouchat. Možná, že jsou moc odpočaté po té dlouhé zimě. Kopyta mají dobrá, tvrdá, možná až moc. Kovář má co dělat, aby mohl kopyta odskřípnout. Prý jsme jim měli dát na chvíli nohy do kbelíku s vodou. Zpáteční cesta už pro mě byla dost krutá. Zima mi vlezla do těla tak moc, až se mi rozbolela hlava. Zmrzlí jsme byli jak dvě polární hov... Je to doslova nerozum v takové zimě si vyjet na otevřeném voze. Ale máme tu nepříjemnost za sebou, dokonce se mi podařilo i během pár minut sehnat veterináře na očkování a odběr krve koním.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
