Kadibudka
Kadibudka
U srubu mám takovou normální kadibudku, jaká se kdysi používala a jistě ještě používá i jinde. Už delší dobu se chystám na ten nepěkný úkon- vybrat její obsah. Není to jednoduché celou boudičku tak trochu převrátit a vybrat, co se ukrývá pod ní. Převrátit není problém, teď vyvézt a ekologicky tu kejdu uložit. No jo, ale co s tím špinavým kolečkem? Jedině umýt v potůčku. To je právě ten kámen úrazu. Potůček je v dost hlubokém korytě. Odvážně se pouštím břehem dolů, kolečko se smekne, letí dolů a já za tím kolečkem po hubě. Nikdo si nedovede představit, co vše se promítne během toho okamžiku v hlavě. Jediná myšlenka je, abych nespadla do toho špinavého kolečka, mám ještě všechny své zuby, mohla bych o ně velmi rychle přijít. Další myšlenka je, stočit to své staré tělo mimo nebezpečí, ještě mám v paměti svůj vykloubený umělý kyčel před rokem a bolest s tím spojenou. Pád je velmi tvrdý na rameno, hlavou do té trochy vody, co tam ještě je. Hlavně, že nejsem v tom kolečku. S úsměvem na rtech se hrabu z potočního koryta, to bylo tedy o fous. Ještě umýt to nešťastné kolečko. Jen co se trochu oklepu, jdu posekat ten samý břeh o kousek výš, ale ještě strmější. Kosou se rozmáchnu jako starý sekáč a malér na sebe nenechá dlouho čekat. Nohou šlápnu do prázdna nad korytem a padám opět na stejné rameno, hlavou dolů. To je pád jako do strže, beru všechno s sebou, maliny, ostružiny. Hlavou dolů, co teď, jak se zvednout? Musím udělat kotoul přes hlavu, abych se dostala do slušné polohy a mohla se zvednout. Poté zjišťuji, zda jsem celá a lezu ven. Tedy, to mám kliku, tady bych se nikoho nedovolala. Už nic nebudu dělat, jsem pěkně obražená. Volám svému muži, co se mi stalo, nemohu se ani nadechnout, pod paží a kolenem mám odřeninu od ostružiní. To ještě není té mé smůly konec. Vosa je masožravá, asi se jí zachtělo mého masíčka, cítím, jak mě něco štípe pod paží na tom odřeném místě, oženu se a dostanu žihadlo, pálí to jako čert. Tak to by opravdu mohlo být dnes vše, svou smůlu mám jistě vybranou. Za odměnu si sedím před srubem a kochám se západem slunce, které je pokaždé jiné a stejně úžasně krásné. Ještě po dlouhou dobu se nemohu nadechnout, každé otočení v posteli je bolavé…….