Koníčková

Indiánské léto

Podzim je přenádherný, sluníčko, teplo, noci plného měsíčního svitu. Jedeme na mé panství v Božanově si užít, koníci se napást bohaté trávy. Noci jsou teplé i světlušky zapomněly, že je podzim a vylétl jich celý roj. Až do noci sedávám venku na lavici a obdivuji tu nádheru. Pes si v noci kdykoliv odběhne ven a opět se vrátí. V předvečer chodí z nedalekého buše dva, tři kusy srnčí na pastvu, několik polňáků se mihne okolo. Nikdo je neruší, koně na pastvě jim nevadí.

Děti ve škole mají podzimní prázdniny. „Babí, přijedeme za tebou do srubu.“ Projíždíme se s bryčkou vesnicí, Maruška se také malinko projede na Jívce, která moc nemá náladu a je divná, chce Marušku shodit. Jdeme na houby, máme plný košík všelijakých druhů, kozáky, podhřiby, dokonce hříbky. Přijíždí teta z Machova na návštěvu, dostává výslužku hub. Navečer jde srnčí opět na paš. „Adélko, Maruško pojďte se podívat na srnčí.“ Samozřejmě Áda, ta uličnice jedna, naschvál jde k nim příliš blízko a vyplaší je. Jsme celý den venku na čerstvém vzduchu, večer je toho pro mne už moc, jsem unavená. V sobotu začíná pršet, k tomu ještě sníh a mráz, do rána ho napadne asi deset centimetrů.

Zima nám není, hlad nemáme, ale Maruška s Adélkou, zvyklé na TV a jiné moderní blbosti, se nudí, neumí se samy zabavit. NUDA, to je největší problém mladé generace. V neděli jsem ráda, že přijíždí muž a odpoledne odveze vnučky k rodičům. Já se ještě nějaký den zdržím, stále je sníh, hory jsou celé bílé. Koně dávám na šňůru na pastvu v ohradě mají mokro a bláto, odhrnou si sníh a pasou se. Konečně ve středu se rozhoduji jet domů, snad v lese není tolik sněhu. Chtěla jsem si zkrátit cestu a dostala se s vozem do velice úzké uličky, pobídnu koně, nemůžeme se vejít, Jívka zabere silou, vytáčíme se a co to? Ojátko je ohnuté jako hokejka. Co s tím? Před námi je ještě 16 km terénem. Postraňky se otírají koním o nohy, vadí jim to, všechno je takové na šejdro. Budu muset zajet do Šafářova statku, snad mi pomohou. Pomohli, ojátko narovnali pod bucharem. Děkuji. Při vypřahání a zapřahání se na nás znalecky dívá zaměstnanec, prý měl také koně, ale velké. Až jsem sama překvapená, kobylky se chovají velice způsobně, perfektně. Jede se dobře, cesta je plná sněhu, ale sjízdná. V jednom místě naší trasy lesní dělníci natahali na cestu klády. Slezu z bryčky a jdu se podívat, jaká je situace. Neprojedu, ještě, že mám kočárový rejd, jinak bych vůz nemohla otočit, jsou tu prudké stráně. Tady by měla někde být ještě jedna lesní cesta, abych nemusela objíždět celé to kolo. Jistě si stará kobylka vzpomněla na někdejší závodění v terénu, jedeme lesem a strání dolů jako na saních, Jiskra se přizpůsobí. Kdysi tudy musela projíždět těžká lesní technika, koleje jsou hluboké. Napětí v mém nitru je k prasknutí. Kdyby se nám něco stalo, jak bych vysvětlila, v které lokalitě se nacházíme ? Když dojíždíme na zahradu, muž nás očekává. Mám svaly po celém těle i v obličeji úplně ztuhlé, zatínám zuby napětím a bolestí. Pro letošní rok bude dnešní den " poslední jízda."

Dojednávám si pobyt v lázních Velichovky, tentokrát jedu sama bez koní, muž se mi o ně doma postará. Musím pro své bolavé tělo zajistit klid.

Opět máme vnučky na starosti. Trochu se povozí na Jívce, opravila jsem jí obřišník, dokonce jsme zvládli i dvojsedák bez sedla.

Jó, život není jen radost, ale i šeredné uklouznutí. Uklouzla jsem na námraze a s překvapením byla na zemi. Co se mi honilo hlavou už nevím, těžce se zvedám. Musím ještě vyčistit po koních a lezu po kolenou, nejde mi to čistit ve stoje. Byla jsem na přeočkování tetanu, ještě k tomu bolí rameno, teprve večer si uvědomuji, že se nemohu ani hnout. Každé nadechnutí, každý pohyb bolí. Vše, co mi v lázních vyléčili, je v háji.

Když přepadne MLSNÁ

Jsem-li ve srubu, nebo jezdím s koníky, mám k jídlu jen to, co nabídnou zásoby v povoze nebo ve srubu. Ale, přijedu domů a nedá mi mlsná, si na něčem smlsnout. Také jednou jsem si pochutnávala na velice dobře uleženém sýru s plísní. Obal od sýru jsem hodila do odpadkového koše. Druhý den ráno si říkám, tady se snad podělala kočka? Hledám, kde něco zanechala, nic nenacházím. Stále musím s nosem u země čichat a čuchat, prohledávám celou kuchyň jako lovecký pes, kde to jenom je ? Nakonec mám úspěch, našla jsem ten odhozený obal. Nikdy bych si nemyslela, že ta věc bude tak zavánět. Naší Číče jsem se omluvila.